Výcvik terapeutických psů

Pomozte prosím i Vy finančně podpořit výcvik terapeutických pejsků

Na rozdíl od výcviku psů slepeckých není dosud výcvik psů terapeutických či asistenčních hrazen ze zdravotního pojištění, a proto uvítáme jakýkoliv příspěvek, který můžete zaslat
na účet našeho sdružení PSI PRO ŽIVOT: 209122762/0300

Děkujeme

Aktuálně ve výcviku jsou tito psi:

Sam - abradorský retriever,terapeutický pes pro Erika Rebernaka .

Jak vidí budoucí úlohu Sama nám napsala jeho matka, paní Marcela Rebernaková :
Když jsem oslovila o.s. Psi pro život, bylo to v době, kdy můj syn s diagnózou dětský autismus začal projevovat velký zájem o pejsky. Slovo autismus pochází z latinského autos, což znamená sám. Mezi veřejností je známá stručná charakteristika tohoto postižení: „Autisté mají svůj svět“, ale je to velmi zjednodušená definice, neboť pestrost tohoto postižení je nesmírná. Rodiče se však snaží téměř vždy splnit svým dětem s tímto handicapem cokoli, o co projeví jen náznak pozornosti, neboť postižení provází i omezený či žádný zájem o věci kolem nás. Ten jejich svět je postaven na zcela jiných hodnotách. Ten náš svět oni vidí v odlišné podobě. Jeden chlapec s lehčím typem autismu to vyjádřil slovy: „Doma se mně líbí až od té doby, co máme psa“.
Pravděpodobně proto, že lidé s autismem nejsou schopni se orientovat v nejednoznačných situacích a je nad jejich chápání náš svět jinotajů a dvojsmyslů, jsou pro ně psi mnohem čitelnější. Autistický svět komunikuje "na zvláštních vlnách“ a jejich senzitivní vnímání pocitů jiných i talent odhadnout atmosféru prostředí, které je obklopuje, se dá přirovnat k schopnosti psů odečíst z mnoha indicií, které jsou pro nás skryté, informace o okolí. Také proto možná mnohdy má autista blíže ke zvířeti než k člověku. Mezi psem a „autíkem“ tak vzniká silné pouto, kterému jen těžko my - na své úrovni chápání - porozumíme. Pes vytvoří jakýsi most, přes který se člověk s autismem přenese do světa našeho. Pes je jistota, kterou tito handicapovaní potřebují, je to jistota, která je vždy s ním.
Chtěla jsem proto psa terapeutického, který vzhledem k svému výcviku může být synovi neustále po boku, pomůže mu překonávat úzkostné stavy a bude na něj mít uklidňující vliv. Chtěla jsem, aby mu byl nejen přítelem, jelikož tvořit přátelský vztah s člověkem autisté pro svůj handicap jen těžko dokážou, ale také aby to byl pomocník pro mne. Taková chůva navíc, která mi bude pomáhat střežit a chránit synovu bezpečnost, neboť ten „jeho“ svět nebezpečí nezná. Štěstí se na nás usmálo. V době, kdy jsem se začala informovat o možnostech jak získat pejska-terapeuta, byl téměř připraven na předání pes Sam. K prvnímu setkání došlo u nás doma, kam přijely zástupkyně o.s. Psi pro život, právě se Samem. Zatímco my jsme si upřesňovaly během rozhovoru, co asi by měl pejsek pro naše potřeby umět, syn zářil štěstím. Poskakoval okolo Samíka, očička doširoka otevřená, a hltal jakýkoli pohyb čtyřnožce. Jeho radost se ani slovy nedá popsat. Čím nesmírně překvapil, že navzdory svému handicapu donesl Samovi misku s vodou. Pro dítě s takovým typem postižení je to úctyhodný výkon, pro mne jako pro matku je to pokrok a radost.
Měla jsem však obavy, zda budu schopná vše zvládnout, jelikož starost o postiženého syna je velmi náročná, a tak jsem uvítala, že jsme dostali možnost si přítomnost pejska v naší domácnosti zažít. Chtěli jsme také zjistit, jak se syn bude chovat, pokud bude mít psa neustále u sebe, a také jak se Samík sžije s námi, zda se mu bude u nás líbit. Byla náhoda, že vhodný termín připadl na svátky. A tak místo vánočních pozdravů letěl do světa tento vzkaz: „Den před Štědrým dnem nám přibyl jeden přírůstek – terapeutický pejsek Sam pro Eríska od o.s. Psi pro život. Zatím je u nás jen na pár dnů na zkoušku a vše se také točí okolo něj. Snažíme se, aby nebyl ve stresu, neboť opustil „svou rodinu“, takže se mu od prvního dne maximálně věnujeme a vše mu dovolíme. Jsme tudíž utahaní jako koťata z aportování (to miluje), vymazlení (což také zbožňuje)a jakmile někdo z nás zaujme polohu vleže, tak také léčení, neboť má základy canisterapie. Byla jsem značně proti, když se nám začal stěhovat hned první den do postele. Pes v peřinách? To je pro mne naprosto nepřípustné! Bála jsem se však, aby nebyl vystrašený, a tak, jako že na chvilku, jsem mu část postele uvolnila. Po 10 minutách, kdy se přitiskl ke mně, jsem však musela bojovat sama se sebou, jak to bylo příjemné, abych jej vykázala do jeho pelíšku. Erísek je nesmírně spokojený a skrze pejska objevuje ten „náš“ svět. Jsou to zdánlivé drobnosti, které vyvolává jen Samova přítomnost, ale v našem autisvětě jsou hodnoty zcela jinde a jen za těch pár dnů se zde pro nás dějí zázraky. Takže žijeme něčím jiným než vánočními svátky, i když dárky pod stromečkem jsme samozřejmě měli. A vycvičený Sam hned pochopil, že se musejí aportovat, a tak letos rozdával on…..

Od té doby byl Sam již několikrát v našem domě a náš život, díky čtyřnohému rošťákovi barvy cappuccino pěny a jeho neustále dobré náladě, byl obohacen o jiný duchovní rozměr. Každý jeho pobyt znamená nové nezapomenutelné zážitky. Sledujeme, jak se postupně tvoří vztah syna se Samem. Jak dítě, ačkoli nemluví, dokáže sdělit, že mu pejsek chybí, když není u nás. Jak si začíná všímat svého okolí, uvědomuje si sám sebe, zapojuje se do kolektivních her. Je to prolomení bariéry "světa autos".
Těšíme se, až se k „naší smečce“ připojí natrvalo.

Sam

Máša - labradorský retriever prochází výcvikem asistenčního psa pro pana Lukáše

Pan Lukáš o sobě:
Jmenuji se Lukáš a je mi 37 let. V pěti letech mi byla diagnostikována Spinální svalová atrofie. Je to vrozené onemocnění, které se projevuje zejména výraznou slabostí svalů. Je to také nemoc progresivní, takže se postupně zhoršuje. Zatím nejsem upoután na invalidní vozík ani plně odkázán na pomoc ostatních osob. Služby asistenčního psa v současné době využiji hlavně pro různé podávání věcí ze země, přinášení věcí když sedím a nebo na přivoláni pomoci, když náhodou upadnu. V budoucnu mi bude pomocníkem v každodenním životě jistě mnohem víc (svlékání, otevírání dveří, nákupy). V neposlední řadě mi bude věrným společníkem a členem rodiny

a přidáváme opět několik fotek

Máša

Ridge - labradorský retriever prochází výcvikem asistenčního psa pro pana Martina.

Sám klient o sobě, svých potížích, ale i své rodině a o tom, jak by psího asistenta využíval napsal následující:
Jmenuji se Martin, je mi 33 let a trpím Myopatií Beckerova typu, která způsobuje progresivní svalovou dystrofii. Od dvanácti let jsem upoután na invalidní vozík. V současné době dostoupil můj zdravotní stav takového stavu, že jsem plně závislý na pomoci druhé osoby. Jediné co zvládám sám je omezený horizontální pohyb rukou, který mi umožňuje se najíst, obsloužit PC a mobilní telefon, ovládat elektrický vozík.
Vystudoval jsem vyšší odbornou školu sociálního zaměření. Od roku 1999 pracuji v této škole jako vedoucí knihovny. Do zaměstnání chodím třikrát týdně na 6 hodin.
V roce 2008 jsem se oženil a obývám bezbarierový byt spolu s manželkou a sedmiletou dcerou v pěstounské péči. Doufáme, že již brzo bude s námi ještě druhé děvče, jejíž pěstounství vyřizujeme.
Pomoc asistenčního psa bych potřeboval na otvírání dveří, podávání věcí, vrácení spadlé ruky na postranici, rovnání mne na vozíku. Počítám s tím, že by mne čtyřnohý přítel doprovázel do zaměstnání, kde by mi byl k dispozici. Nezanedbatelný je také terapeutický potenciál psa pro mne a naše dcery.
Celá naše rodina se na příchod nového člena domácnosti velmi těší.

a přidáváme opět několik fotek Ridgeho a jeho budoucího pánečka s rodinou

Ridge